Moje návštěva virtuální reality

18. července 2017 v 13:51 | Blackwish
Chtěla bych se s vámi podělit o svůj sen/stav, který jsem nedávno zažila a byl tak reálný a tak zvláštní, že si ho nemůžu nechat pro sebe:)

Pro ty, kteří mají zkušenost s lucidním sněním nebo vyšším stavem vědomí, to bude určitě zajímavé a pro ty ostatní možná inspirující.

Článek jsem přepsala z deníku, do kterého jsem napsala své pocity těsně po probuzení z této "virtuální reality", bez úprav, autentický záznam pocitů z tohoto prožitku. Byl tak reálný, že nevím, jestli jsem byla někdy víc vzhůru... Tak takdy to máte, budu ráda za komentáře a vaše zkušenosti s lucidním sněním!


Moje první návštěva virtuální reality
Ocitla jsem se v supermoderním světě - velkém městě na pobřeží, bylo to nádherné město, světlé, plné lidí, kteří mě nevnímali, nevěděli, že tam jsem, dokud jsem s nimi nenavázala kontakt. Bylo to mapa, vždy jsem věděla kudy jít (jako GTA), mohla jsem si pořídit jakýkoliv dopravní prostředek. Všechno mě neuvěřitelné bavilo. Nemohla jsem udělat nic špatně. Mohla jsem se kohokoli zeptat na to, kde jsem a jak to tam funguje. Všichni byli milí a ochotní. Nebyly tam výčitky, bolest, smutek, svědomí. Žádné negativní věci, jen to pozitivní z reálných pocitů z reálného života. Každý dělal cokoli, co chtěl, lidé jezdili na supermoderních motorkách, v autech a lodích - jen pro zábavu a fajn pocit z rychlosti, nešlo se nabourat nebo někoho zabít.
Domy byly neuvěřitelně vysoké, plné restaurací, podniků, kadeřnictví, všude byli velké superfuturistické byty, mohla jsem jít kamkoliv. Všechno bylo moje i ostatních zároveň, spíš takové apartmány. Nešla jsem až nahoru, nestihla jsem prozkoumat tolik věcí, učila jsem se, jak to tam funguje. Nebyla tam bolest ani fyzická námaha.

To místo nebylo moje. Bylo to uměle vytvořené ostrovní město, kde se všichni bavili.
Nebylo tam špatné počasí, i když pršelo, bylo to krásné. Nic nebylo nepříjemné, negativní, žádné výčitky ani od jiných, ani ode mě.
Někdo to vymyslel, vytvořil, naprogramoval do té podoby a každý se tam mohl dostat, když věděl, kde to je. Dostat se tam dalo přes lucidní sen, jak jsem se tam dostala já, nebo přes určité meditace, drogy, nebo elektronické přístroje. Jako Matrix. Někde v reálném světe ležíš a tvoje já je jinde, v jiné dimenzi, které fyzicky neexistuje. Cítíš ale, když tě v tom fyzickém třeba něco svědí a nemůžeš se toho zbavit jinde než v realitě.
Fyzické věci, jako je bolest tam nebyly, ale člověk cítil rozkoš, doteky, vítr ve vlasech, byl tam neuvěřitelně čistý vzduch.
Všude bylo strašně moc lidí, ale zároveň prázdno. Nikomu nic nevadilo.
Nebyl tam čas, jediný limit byl ten, že se člověk musel vrátit zpátky do reality a nevěděl, kdy to bude, pokud tam byl poprvé. Na rozdíl od lucidního snu, který si vytváří síla konkrétní vůle a lze v něm dělat cokoli, včetně zázraků (létání atd), tady to bylo už hotové místo, které vytvořili reální lidé, jako oddych od reálného světa. Nebylo to nebe, byla to hra, vycházející z pravidel reality, i když tam pravidla nebyla - člověk jen zjistil, jak to funguje, a mohl se začít bavit, užít si toho, že nemusí nic vymýšlet sám, ale má před sebou už hotové místo a může se jen bavit, žít naprostým okamžikem, zkoušet, co je možné, bez limitů, nebo pocitů z nich.
Bylo to virtuální, ale naprosto reálné místo s reálnými pocity, "jen" tam nebylo naprosto nic negativního, nikdo nic negativního nevnímal a necítil. Byl to vyšší stav vědomí, místo vycházející z reality, pro jednoduché ovládání, místo stvořené pro nekonečnou zábavu, vycházející z toho, co lidi baví v realitě, místo pro naprostý relax. Nevím, jak to popsat, ten, kdo tam byl, nebo na podobném místě, či v podobném stavu vyššího vědomí, si to umí představit, vcítit se.
Člověk to místo plně chápe a uvědomuje si ho jen, když je přímo tam.

Po probuzení v realitě zbyde jen vzpomínka na ten pocit. Nelze to zažít tady, za normálního stavu vědomí. Vzpomínka je po probuzení vysoce intensivní, ale během několika desítek minut výrazně slábne a vše je vnímáno jako "jen sen". Zbyde jen myšlenka, nakolik to bylo reálné a jestli z toho člověk nemá jen živý pocit. Sen, realita, virtuální realita, výmysl, nebo to místo existuje?

Co z toho, co jsem teď napsala a popsala JE PRAVDA?
 

Restart 2017

15. ledna 2017 v 18:12 | Blackwish
Je to dlouhá doba, co jsem psala článek na blog. Ale je nový rok, přišla na mě nějaká předsevzetí a hlavně to poslední dobou úplně nezvládám, tak jsem o sobě chtěla dát vědět lidem, které zajímá, co se se mnou vlastně děje.

Poslední dobou na tom nejsem úplně dobře. Propadám depresím, že jsem hrozná, nezodpovědná a divím se, že mě má ještě někdo vůbec rád. Uvědomuju si, že to tak není, ale můj mozek je prostě divnej...

Mám třeba hrozný problém odpovídat lidem na zprávy. Je toho na mě moc. Píše mi hodně lidí, mám práci a s kapelou nahráváme CD, takže je toho na mě docela dost a musím začít to všechno zvládat. Proto Restart 2017. Založila jsem si nový deník a budu dělat všechno proto, abych se hodila do pohody, zvládala věci, které mě baví, které miluji a hlavně mě udržují v naději na lepší zítřky. Takže jak na tom jsem?

Nahráváme CD s ONA. Neuvěřitelně se těším až budu mít po těch 8-ti letech aktivního hraní konečně v ruce fyzické CD, už aby to bylo! Máme v plánu i videoklipy, spoustu koncertův a pro mě to bude zase o několik kroků blíž ke splnění mého nejvějšího snu, živit se hudbou. Myslím si, že pro mnoho lidí nemá život smysl, pokud mu ho sami nedají. Můj smysl života je kapela, je to cesta, kterou jsem si vybrala a je pro mě hrozně důležitá. Ne proto, by mě všichni plácali po zádech, že jsem dobrá, ale proto, že tím můžu vyjádřit své pocity, být sama sebou a dělat to, co mě baví a naplňuje. Držte mi palce, tento rok bude výživný!

Koukala jsem se na předsevzetí na minulý rok a vlastně musím říct, že se mi toho hodně povedlo, a doufám, že tento rok bude ještě lepší! Dávám sem své sny na rok 2017!

  • Udržet si práci a dále se v ní rozvíjet: Dělám Peer konzultanta v Práh Jižní Morava, což je nezisková organizace pomáhající lidem s duševním onemocněním - jsem zde jako peer - což znamená, že jsem člověk s vlastní zkušeností, který je takovým prostředníkem mezi klienty a odborníky, protože dokážu líp pochopit, jak se ten daný člověk cítí, protože jsem prožila to samé.
  • Dodělat CD ONA: Nahráváme poslední dodělávky a začíná se vše rýsovat!
  • Natočit alespoň dva videoklipy
  • Odehrát alespoň 30 koncertů, včetně zahraničí
  • Namalovat alespoň dva obrazy
  • Plavat v moři: Letos jedeme s mamkou do Chorvatska, takže vím, že se mi to splní. Jedeme na kouzelné místo, kde je kromě moře taky spousta opuštěných domů. Neuvěřitelně se těším!
  • Nové tetování - zase plánuji fénixe na pravou ruku, ale uvidíme, jak to vyjde....
  • Obejít alespoň 3 urbexy
  • Alespoň 3 "profi" focení
  • Pokračovat v destigmazitaci duševních onemocnění
  • Psát sem na blog!
  • Pracovat na svém zotavení

Jaká jsou vaše předsevzetí? Napiště do komentářů, ráda si to přečtu :)

Jinak přikládám video z loňského roku, kde hostuji v kapele SURMATA:



Abych to shrnula - doufám, že příští rok bude lepší, než ten minulý!

Faith/Fight!

Vaše Blackwish

Fotka uživatele ONA.

Aktuality ze života Blackwish

20. května 2016 v 12:30 | Blackwish
Už zase to psaní nějak flákám, tak tady máte článek o tom, co zrovna dělám a co je u mě nového:

Mám za sebou 4 koncerty, myslím, že byly celkem úspěšné. Miluju být na podiu! Přikládám video z jedné soukromé akce. Komě toho jsme hráli s LateXama kousek od Slavkova, s ONA v Rakvicích a v Jihlavě. Další koncerty se blíží, 4.6 budu mít koncertní den, budu muset odehrát dva koncerty za jeden večer, z toho jeden je v Brně (s LxJ) a druhý v Třebíči (s ONA). Tak snad to zvládnu, bude to hardcore!

ONA - soukromá akce

Jinak pokračuje moje spolupráce s hnutím Práh, kde se snažím dělat osvětu ohledně psychických nemocí. Možná, že s tím pořád otravuju, ale přijde mi to hodně důležité. Zbláznit se může každý a "bláznů" je kolem vás víc, než si myslíte. Myslím, že je důležité, aby se za to člověk nestryděl a hlavně aby okolí pochopilo, že to není žádný med a že je to onemocnění jako každé jiné a není třeba se na tyto lidi dívat přes prsty!

Už mám hotovou ulita-podprsenku!! Pořád nevím, co si o ní mám vlastně myslet, ale určitě je šílená!


Jinak se toho u mě moc neděje . . . Bývá mi často smutno. Teď se mi třeba zdál nádherný a hrozně živý lucidní sen (asi o lucidních snech napíšu další článek), kdy jsem se vrátila do doby, kdy byla malá moje mamka, procházela jsem se jejím bytem a nasávala atmosféru. Bylo mi neskutečně dobře a když jsem se probudila, tak jsem brečela, protože jsem tam chtěla zůstat. Někdy mám problém s každodenní reralitou. Přijde mi hrozně těžká a omezující. Člověk musí vstávat, jíst, pracovat, umývat se, chodit na záchod. Jsou to prkotiny, ale jak by byl život jednodušší, kdyby se nemusely řešit!

Také pokračuju v přepisování svých starých deníků a ještě jsem se nezbavila myšlenky napsat knihu. Někdy je to veselé čtení a někdy ne, ale je to pro mě poučné a velmi zajímavé, vidět ten vývoj od devíti let, kdy jsem s psaním začala, před pubertu, která se mnou mlátila, až po "dospělácký" život a následně záznamy z blázince. No uvidíme, jak to dopadne!

Nějak poslední dobou nestíhám věci, které jsem stíhala předtím a dělaly mi radost - malování, urbex a posilování. Měla bych se do toho zase pustit. Minimálně jít na nějakou zajímavou výpravu, abych měla o čem psát! Už se mi ozvali nějací lidé, že by šli se mnou.

Tak to je ode mě dnes asi vše, doufám, že se máte krásně a nezapomeňte: FAITH X FIGHT!!

Přikládám ještě pozvánku na koncert, který už sice proběhl, ale myslím, že je to docela vtipné video :)

 


Můj pobyt v psychiatrické léčebně, odd 12

20. května 2016 v 12:12 | Blackwish
Osvěta pokračuje, tady je můj příběh z oddělení č. 12:

"
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké to pro mě bylo v psychiatrické léčebně. Věřím, že jsou mezi vámi tací, které to zajímá. Možná máte někoho blízkého, kdo si prochází těžkým obdobím, nebo dokonce vy sami zvažujete pobyt v "blázinci". Jaké to bylo pro mě? Co mi to dalo? Pomohlo mi to? A jaké to tam vůbec je? Nebudu se rozepisovat o tom, co předcházelo mé hospitalizaci, to už víte z předešlého článku. Shrňme to tak, že můj psychický stav byl už velmi vážný a já reálně uvažovala o sebevraždě. Přišla jsem na běžnou kontrolu ke své psychiatričce, kde se ze mě všechno vyvalilo a přiznala jsem, že se chci zabít. Paní doktorka byla velmi pohotová, položila mi na pár otázek, a měla jasno. Během pár hodin jsem se dostala z běžného pracovního dne do míst, jaká jsem znala jen z filmů nebo vyprávění."

O životě s bipolární poruchou

2. května 2016 v 15:33 | Blackwish
A je to tu, moje osvěta o maniodepresivní psychóze pokračuje. Sepsala jsem svůj příběh, napsala jsem všechno to hrozné co se mi stalo, napsala jsem o tom, kdy moje nemoc propukla naplno.


"Jmenuji se Silvie, letos mi bude 23 let a mám bipolární poruchu. S psychickými problémy se léčím už od dětství. Od 12-ti let beru léky na úzkosti.

Všechno začalo jednoho dne ve škole, kdy jsme měli výtvarnou výchovu. Dostali jsme prázdný papír a měli jsme malovat cokoli, co nás napadne. Všichni malovali, až na jednoho spolužáka, který odevzdal prázdný papír s tím, že mu utíkají myšlenky, že nemůže malovat. A já v tu chvíli viděla, jak mu ty myšlenky utíkají z hlavy. Přišla jsem domů celá nadšená, že jsem viděla auru, a naši mě vzali k doktorovi. "


Nevypusť duši - rozhovor

17. dubna 2016 v 21:28 | Blackwish
Je tu další rozhovor s mou maličkostí. A i tento pojednává o mé maniodepresivní psychóze:


Dangerous Mind

16. dubna 2016 v 13:10 | Blackwish
Tak máme s ONA venku další song. Tentokrát je to píseň "Dangerous Mind".

Náš nový song si můžete polechnout TADY!

Přikládám text, obrázek si udělejte sami:

Dangerous Mind

Too many words but nothing to say
Too many steps but out of my way
Too many feelings but I´m empty inside
Dangerous mind

They look at me, I look at them
What are they feeling, can they feel the same?
I feel so lonely my soul is gone
And all I wanted . . .

Don´t look at me like this
This is not me
This is my prisoner
So let it be


And all I wanted is loaded gun


I´m affraid of living
I´m affraid of death
I was so greatful
and now I´m so sad


Don´t look at me like this
this is not me
this is not my mind
don´t look at me like this
this is not me
so let it be

Rozhovor v rádiu

12. dubna 2016 v 23:07 | Blackwish
Minulý týden jsem byla v rádiu, abych sdělila světu svoji zkušenost s psychickým onemocněním a dala tak naději ostatním, kteří jsou na tom hůř. Rozhovor byl pro rádio R, což je nějvětší studentské rádio. Koho by to zajímalo, tak celé interview si můžete pustit ZDE!

Kromě toho jsem měla jeden další rozhovor na kameru, který sem určitě dám, jakmile bude online! Moje spolupráce se sdružením Práh začíná být velice zajímavá a já se nemůžu dočkat, až se to celé dá pořádně do pohybu!

Koho by téma duševních chorob zajímalo, nebo má pocit, že začíná bláznit, tak ve čtvrtek budu mít svoji část na přednášce "Jak poznat, že už jsem se zbláznil" v Brně, v Café Práh, určitě doražte, bude to velmi zajímavé a podnětné. Vstupné je zdarma.

A co je Sdružení Práh? Tato nezisková organizace se věnuje lidem s duševní poruchou - schizofrenií nebo bipolární poruchou (kterou mám já) a pomáhá jim vrátit se zpět do života a přijmout své onemocnění. Jejich stránky naleznete ZDE.

Budu se těšit a brzo se zase ozvu!

Vaše
Blackwish

Mike Terrana a jeho návštěva Brna

3. dubna 2016 v 22:36 | Blackwish
Mike Terrana, jeden z nejlepších metalových bubeníků na světe, si udělal výlet do Brna, aby tu natočil svůj nový videoklip. Natáčelo se ve Zbrojovce a pak v brněnském Music lab. A právě tam jsem se dostavila, abych "strýčka Mika" zase jednou viděla a zjistila jak se má a co je nového!


V průběhu natáčení jsem uvnitř místnosti, kde se tak dělo nebyla, nicméně po skončení natáčení jsme se tam s pár dalšími fanoušky, kteří o akci věděli, dostali a Mike nám věnoval trochu toho svého času. Jako vždy byl velmi upovídaný a sršel humorem. Stáli jsme v kroužku a fascinovaně poslouchali co všechno nám povídal. Bylo to zvláštní setkání, protože většinou jsem Mika viděla obklopeného spoustou fanoušků a tohle bylo tak jaksi imtimnější a v jistém slova smyslu exklusivní.

Pro mě osobně bylo nejvíc fascinující, že si mě nejen pamatoval (dělala jsem s ním před šesti lety rozhovor), ale dokonce věděl, že jsem hudebník!

Po "klábosení" se stalo něco velmi jedinečného - Mike Terrana, oblečený v obleku, nám zazpíval píseň! Jak říkala kamarádka - nikdy by mě nenapadlo, že budu tančit v rytmech swingu pod pódiem, kde zpívá zrovna on.

Je to úžasná osobnost! Nemůžu se dočkat, až bude jeho videoklip hotový a zveřejněný!



Aktuality ze života Blackwish

28. března 2016 v 22:06 | Blackwish
Dala jsem si jako jedno z letošních předsevzetí, že budu alespoň jednou týdně psát na blog. No, moc se mi to nedaří, tak se to pokusím napravit následujícím článkem, který bude vlastně o ničem, protože sama ještě nevím, co se chystám napsat.


Tak nějak přemýšlím, co se u mě poslední dobou stalo zajímavého, o čem bych se s vámi mohla podělit. Hodně času trávím doma a flákám se. Až je mi z toho někdy smutno nebo z toho mám špatnou náladu a špatný pocit ze sebe sama. Jinak jezdím každý týden poctivě do Třebíče, kde zkoušíme s mou novou kapelou ONA. Momentálně nahráváme a dáváme do kupy koncerty. Myslím, že tento rok bude koncertně velmi zajímavý, těště se!
Cestou do Třebíče se mi často stává, že potkám nějaké nové zajímavé lidi, když čekám na vlak, nebo i v něm. Jednou jsem si třeba parádně popovídala s mladým knězem (který vypadal jako ajťák) o těžkostech psychické nemoci, nebo jsem potkala slečnu pracující ve výchovném ústavu pro nevychovatelné děti. A nedávno jsem se dala do řeči s jedním romem. Celou cestu na mě divně koukal a ptal se mě jestli nemám nějaké drogy, když mám tak rozjeté zorničky (vedlejší účinek mé medikace). Nechtěl mi věřit, že nejsem sjetá ničím jiným, než svými prášky. Ptala jsem se ho, co dělá a on mi na to odpověděl: "No kradu přece, jako každej cikán!"


Další články


Kam dál