Urbex - V centru Brna

1. prosince 2015 v 23:03 | Blackwish
V rušných ulicích města Brna, kdesi v centru, kde je plno romů, hluku a prachu je mimo jiné opuštěný dům. Je to velmi známý dům, častý cíl takzvaných urbexerů. A protože i já mám ráda místa, kde už světla nesvítí, vydala jsem se tam nasát trochu té zvláštní atmosféry, která na takových místech bývá.

Nejdřív jsem chtěla navštívit místo, kterému se prý říká Holubí dům, nicméně když jsem tam dorazila, zrovna tam byli nějací lidé, kteří se bavili nad zabezpečením domu a kam dát jaký šroub, aby se nikdo nedostal dovnitř. Jaká škoda! Tak jsem se otočila, jela zpátky zase jinam, kde jsem cítila, že by mohlo něco opuštěného být a tak jsem chodila po ulici a koukala do opuštěných dvorů, jestli není někde něco zajímavého. V jednom dvoře, zrovna, kyž jsem zkoušela otevřít rezavá vrata za autem, které už asi nikdo řídit nikdy nebude, do něj vstoupil nějaký pán. Trochu jsem se lekla a snažila chovat nějak "nenápadně". Koukám ale, že pán nevypadá nijak nebezpečně a navíc má foťák. Aha! Urbexer, říkám si, mám se s ním dát do řeči? Pán ale začal sám: "Urbex?" "Jo" povídám. A dali jsme se do řeči o kráse tohoto dnes docela populárního fenoménu. Díky němu jsem také nakonec našla místo, které jsem chtěla najít, jen jsem moc netušila jak.


Došla jsem do správné ulice, kam jsem mířila, na správné místo a byla jsem trochu nervózní, protože jsem musela přelézt nízkou zídku a všude byly nějací lidé. O dům vedle stěhovali romové z nějakého skladu zbytky topení, z druhé strany šla stará paní se dvěma pejsky. Tak jsem si zapálila a strašně nenápadně jsem čekala, na ten správný okamžik. Úplně jsem to nevychytala, myslela jsem si, že na zídku jen vyskočím, ale rozplácla jsem se na ní jak velryba a musela se doslova vydrápat nahoru. Podařilo se a já v dost pochybné tichosti zmizela mezi keře.

Tak a jsem tu! Jak jsem již psala, tohle místo patří mezi notoricky známé, myslím, že tu snad už byla půlka Brna, ale to nevadí, stejně jsem si v podstatě chtěla jen zkrátit dlouhou chvíli ve městě. Někdo jde na vánoční trhy, já jdu do rozpadlé barabizny. Fascinovaly mě lampy, které vypadaly, že zapomněly k čemu původně sloužili a teď si hrály na to, že jsou jedním z těch keřů a malých stromků kolem. Ale čekalo mě ještě jít dovnitř a objevit krásy toho domu o kterém jsem věděla asi jen to, že je to velmi známé místo a že je tam velká spousta starých gramofonových desek.


Vešla jsem dovnitř a první, kam jsem dorazila byla místnost, která dřív byla nejspíš tělocvična. Na stropě byly ještě kruhy. Moc pěkné místo! Jen pár starých židlí a ty kruhy nahoře. A pak úžasný rozbitá okna. Nevím proč, ale hrozně se mi líbí stará rozbitá okna. Vypadá to jako obraz na stěně, který je trochu divný.



Prolízala jsem domem a snažila se být potichu, ale připadala jsem si jak slon v porcelánu a šlapala pořád na něco, co vydávalo skřípavý zvuk. Vyšla jsem patro, obdivovala rozpadlé schody, ze kterých šla trochu hrůza a děsila se kapání vody. Byla jsem tam úplně sama, už se stmívalo a já sebou neměla nic na obranu. A kdo ví, kdo tu teď bydlí. Došla jsem do úžasné místnosti, trochu jako divadlo. Bylo tu pódium a velká, opravdu velká spousta gramofonových desek. Byly všude, na pódiu, na zemi. A koukala jsem, že je to všechno jedna a ta samá deska (podle obalu samozřejmě, vím, že všechny gramofonové desky jsou černé).
Byla jsem fascinovaná. Jakožto vokalistka miluju pódia a tohle bylo úplně opuštěné a rozpadlé a plné těch desek . . . Bomba!


Pak jsem vyšla ještě o poschodí výš a ocitla se na balkonu k tomu podivnému divadlu.

Začalo se už dost stmívat a všude byly černé rohy a stíny. Do toho tam nebylo úplně ticho - ozývalo se kapání vody a tak. Tak jsem si řekla, že půjdu radši zpátky, měla jsem pak ještě sraz s kamarádem, tak abych to všechno stihla. Pak jsem se dost vyděsila, když se přede mnou zčistanáhla zavřeli jedny dveře - vítr. Tak jsem šupajdila, sešla pěkně schody zase dolů a celá omámená tím, co jsem viděla a jak to bylo všechno kouzelné jsem se vymotala z keřů a přeskočila zídku zase ven do "normálního" světa.

Cestou zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je to fajn, prolízat starý baráky a co je na tom vlastně tak fascinujícího a uklidňujícího a jaké by to asi bylo, kdyby bylo prázdné úplně celé město. Nedávno jsem dočetla Pianistu, který byl v naprosto opuštěné Varšavě. I když on z toho asi nadšený moc nebyl . . .

Pak jsem potkala jednoho roma, který povídá: "to je ale prdelka!". Nevím, jak to mohl vědět, z jeho strany jsem měla tašku, ale jen jsem si v duchu řekla "já vím, já vím" a pokračovala do středu města abych se setkala se svým kamarádem.





Přeju krásnou a magickou noc

Vaše

Blackwish (která už se cítí o něco líp)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | Web | 2. prosince 2015 v 7:49 | Reagovat

Úžasné inspirativní místo. Nikdy jsem se do žádného rozpadlého domu nedostala, pokud nepočítáme chátrající barabiznu, ve které jsem měla čest měsíc bydlet. :D  Super fotky. :)

2 Niki Niki | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 13:19 | Reagovat

A přesně sem bych měla situovat svou další povídku. Moc dobré místo pro duchy, skřítky nebo mrtvé divadelníky. proč je to místo vlastně prázdné?

3 blackwish blackwish | 2. prosince 2015 v 14:35 | Reagovat

[1]: Taky jsem bydlela v takovém urbexovém místě :D

[2]: Proč je prázdné to netuším . . .

4 Anna Anna | E-mail | 2. prosince 2015 v 23:48 | Reagovat

Prosim rekly by ste mi prosim kde to je? :)) 8-O  :-D  :-(

5 blackwish blackwish | 3. prosince 2015 v 18:31 | Reagovat

[4]: V Brně :P

6 luci luci | E-mail | 10. listopadu 2016 v 20:16 | Reagovat

prosím tě, kde to přesně je??? :o je to krásné :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama