Přežila jsem rok 2015

1. ledna 2016 v 17:28 | Blackwish
Tak a je to tady, přežila jsem rok 2015. Byl to nejtěžší rok mého života. Vím, že o tom tady mluvím pořád, ale je to pro mě prostě osobní téma, se kterým se vyrovnávám. Zkusím tedy ten nepovedený rok nějak shrnout, abych sama věděla, co všechno mi vzal a dal.

V roce 2015 jsem ztratila naprosto všechno, co jsem měla. Začátek roku byl ještě celkem v pořádku, podařilo se mi najít si druhou kapelu (nebo spíš ONA našla mě), začali jsme zkoušet, měla jsem fungující vztah, těhotnou kočičku (chtěla jsem koťátka, abych si pak mohla jedno nechat), pronajatý nádherný byt, práci snů. Začala jsem malovat a tvořit a všechno vypadalo docela slibně. Jen kdyby tu nebyl ten černý stín, který byl větší a větší, až mě přerostl a já tohle všechno ztratila.

Začaly plíživé deprese, které postupně přecházely v potřebu si nějak ubližovat, ničit se, zvenku a hlavně zevnitř. Bylo to ještě na začátku, když se začalo všechno hroutit.
Rozešla jsem se s přítelem. Bylo to pro mě velmi těžké období, byl to můj nejdelší vztah a já jsem velmi citový člověk, bylo to jako kdyby mi někdo vyrval kus srdce, které nechtělo přestat krvácet.
Snažila jsem se psychickou bolest přeměnit ve fyzickou, ničila jsem se, kouřila, pila, hulila a tak nějak jsem se snažila na to všechno zapomenout a jít dál. Cítila jsem v sobě jakési volání, nazvala jsem to "Blackwish newlife" a doufala, že je ten správný čas přestat se sebetrýzní a postavit se na nohy a začít konečně žít svůj vysněný pohádkový sen.


Jenže to nešlo. Byla jsem jak chromý člověk, který se rozhodne, že ze dne na den bude maratonským běžcem. Pořád a pořád jsem "začínala znova" a "tentokrát už to zvládnu" a "jsem plná odhodlání". A přitom to bylo pořád horší a horší . . . Rostl uvnitř mě jakýsi parazit, který byl silnější než já a naprosto mě ovládal. V tu chvíli mi začlo být všechno jedno. Měla jsem pocit naprosté odevzdanosti a flegmatičnosti k tomu, co se kolem mě děje. V tomhle období mi bylo vlastně dobře. Už nebylo co pokazit, všechno bylo tak moc v prdeli, že už mi to bylo jedno. Jako kdybych vzdala život a jen čekala, kdy už to skončí. Tím pádem se začalo hroutit všechno, co ještě chatrně drželo pospolu. Můj věčně prázdný byt vypadal jako vybuchlá továrna na kočky, smard a bordel. Nebyla jsem schopná si uklidit, začít něco dělat, nebyla jsem schopná ničeho. V práci to začalo taky být špatné, všechno, co jsem dělala nemělo ani smysl, ani cíl. Co mě drželo nad vodou bylo moje přátelství s D. a L. Říkali jsme si The Awesomes a vždycky, když jsem byli spolu, cítili jsme se úžasně, jak v nějakém filmu, nasmáli jsme se a plánovali, že všichni odjedeme někam pryč a zahodíme tenhle ubíjející život.
Pak jsem ale šla domů a byla tam sama, v tom nepořádku a v tom tichém, opuštěném bytě a všechno to na mě doléhalo. Měla jsem příšerné stavy neutuchajícího žalu a pláče, naprosté letagrie apatie až agonie. Začala jsem se cpát práškama na uklidnění, které jsem zapíjela alkoholem. Měla jsem pocit, že mě každou chvíli něco roztrhne a že už to chci všechno vzdát. Každý večer, kdy jsem si po mohutném pití tajně "lupla" další a další prášky na uklidnění jsem doufala, že se ráno už neprobudím . . .

Je mi zle, když to píšu, chce se mi brečet, bylo to opravdu příšerné období, které už nechci nidky znova zažít. A píšu ho i trochu jako varování.


Jeden den byl ale rozhodující. Ten den jsem jako vždycky po práci šla někam pít, abych zapomněla a nemusela nic řešit. A bylo mi vážně skvěle, pamatuju si to docela dobře. Příští den jsem měla jít ke své psychiatričce, takže jsem byla plná naděje, že by snad někdy mohlo být i dobře. Kluci v hospodě se předháněli, kdo mě dřív pozve na rande. A já byla už hodně připitá, když jsem to úplně všechno tam uvnitř absolutně vzdala a rozhodla se.
Naštěstí jsem ten den nespala doma, takže jsem jako zázrakem druhý den vstala a došla k doktorce, kde jsem se úplně psychicky zhroutila a skončila v blázinci.

První týden jsem byla na uzavřeném oddělení a bylo to opravdu hrozné, ale pak mě dali na otevřené, kde jsem byla skoro dva měsíce a dávala jsem se do kupy. Po té jsem až do konce roku byla doma na nemocenské a po zdlouhavém léčebném procesu a zkoušení novým léků jsem našla ztracenou vůli žít. Byla jsem v pekle a vrátila jsem se živá. Nedokážete si představit, jak mučivé to bylo . . jako z hororu. Člověk si to asi musí prožít, aby pochopil.

Teď jsem už víceméně stabilizovaná. Sice bez práce, bydlím u rodičů a jsem pořád na nemocenské, ale mám skvělého nového přítele, který mi pomohl a objevil se, když mi bylo nejhůř, mám své dvě kočičky, dvě kapely, tvořím, maluju a píšu texty a neskutečně se těším na všechny výzvy, které mi život dá. Bude to ještě dlouhá cesta, než plně najdu sebe sama a budu žít tak, jak bych chtěla, ale víte co? Já se na to všechno těším. Chci žít. A to je úplně fascinující!

Vaše
zcela upřímná a otevřená
Blackwish


BONUS:

V deníku z loňského roku jsem měla tyto cíle:


Co chci stihnout do konce roku 2015:
  • Setkat se s Emily Autumn - tohle bohužel nevyšlo, nebyla příležitost, čímž pádem tento sen odkládám a hodlám ho splnit, jak jen bude příležitost.
  • Rozjet sólový projekt - přímo sólový projekt nemám, ale mám svoji milovanou ONA!
  • 5000 fanoušků na fb - mám jich něco přes 1000, takže na tom budu muset ještě zapracovat!
  • Tetování - mám sice malinké, ale tři;)
  • Piercing - mám v nose, nově ve rtu a spoustu v uších. Měla jsem i pupík, ale ten jsem musela vyndat, protože se špatně hojil.
  • Druhá kočka - mám Dumíka a Candy, takže dvě kočičky :)
  • I-Phone - mám tablet, což je pro mě svým způsobem praktičtější :)
  • Blackwish party vol IV - to se bohužel přesouvá na další rok
  • Plavat v moři - splněno!!
  • Vyhrát ve sportce - nějaké drobné částky tam byly . . . ale na tu hlavní výhru pořád ještě čekám!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caroll Caroll | Web | 2. ledna 2016 v 21:58 | Reagovat

Hodně silný příběh.. V několika kapitolách se až vidím, je to smutné, jak život dokáže člověku zatopit.. Každopádně ti přeji už jen a jen úspěchy, jsi frajerka, že ses nedala :)

2 blackwish blackwish | 3. ledna 2016 v 16:07 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Mrzí mě, že se v některých kapitolách vidíš, držím palce, aŤ je už jen líp a líp :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 17:33 | Reagovat

Ach, proč já jsem tě nenašla dřív? Tolik jsi mi mohla jen tím, co píšeš, pomoci :) Jsem ráda, že jsi teď spokojená! Hodně štěstí, zdraví a lásky v roce 2016! A novou skvělou práci a hodně úspěchů s kapelama :)

4 blackwish blackwish | 3. ledna 2016 v 20:46 | Reagovat

[3]: Juj, díky moc, to mě těší :-) Držím palce a ať se daří!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama